„Představěj si, Kohn, já vám takhle jednou sedím v zahradní restauraci, když si vtom ke mně přisedla taková pěkná dívenka. Tak jsem ji pozval na večeři, pak jsme šli k cukráři na zmrzlinu, potom jsme navštívili kino, odtud jsme přešli do baru na skleničku, pak jsem ji pozval k sobě domů a tam jsme se třikrát, představěj si, Kohn, třikrát jsme se pomilovali.”
„Já jim úplně věřím, že seděli v zahradní restauraci, i to, že si k nim přisedla dívenka (i když, chudinka, asi musela mít šedej zákal), věřím jim i to, že byli spolu na zmrzlině, i u nich doma, věřím jim i to, že se spolu třikrát pomilovali, ale co jim nemůžu věřit, Roubíček, nemůžu jim věřit to, že byli spolu v kině!”
„Himlhergot, Kohn, když mi věřej, že jsem ji pozval na večeři, pak jsme šli k cukráři na zmrzlinu, že jsme šli do baru, pak jsem ji pozval k sobě domů a dokonce i to, že jsme se tam třikrát pomilovali, proč mi ausgerechnet nevěřej, že jsme byli spolu v kině?”
„To když voni, Roubíček, ještě mohli třikrát, to ještě žádný biografy neexistovaly!”
Letí tři vojáci, Čech, Vietnamec a Němec, a dohodnou se, že nad svou zemí vyhodí nějakou věc, které je u nich nejvíc. Němec vyhodí kulomet: „Těch je u nás plno.”
Vietnamec vyhodí tričko Adidas: „Těch je u nás plno.”
Pak Čech chytne Vietnamce a vyhodí ho z letadla: „Těch je u nás plno!”
-
+


25. 12. 2011
Cikán jde okolo rolníka, který právě sází brambory: „Tak co, sázíte, sázíte?”
„Jo,” odvětí rolník, „a co je ti do toho?!”
„Mně nic,” pokrčí rameny cikán, „ale měl byste těch brambor vysázet co nejvíc, aby vám také nějaké zbyly!”
-
+


25. 12. 2011
„A na důkaz našeho přátelství si spolu vykouříme dýmku míru,” oznamuje Old Šutrhendovi Vínotů.
„Ale božínku, drahoušku,” namítne sametový hlásek. „To si nemůžeme navzájem vykouřit něco lepšího?”
-
+


25. 12. 2011